Napsali o nás - pozitivní noviny

Ke stažení

Vladimír Červenka - Jitka Dolejšová:
Jsem v jádru pořád ten obyčejný kluk

Dolejšová Jitka Bc. | 11. 11. 2008  

Když jsem na třídním srazu se spolužáky základní školy uviděla po téměř třiceti letech Vladimíra, připadalo mi, že se dost změnil. Snad to dělaly ty brýle a velký knír, možná to bylo tím, že jeho chlapecká postava zákonitě zmužněla. Zkrátka, jak se říká – Vladimír je kus pořádného chlapa.

A když mi pak začal vyprávět o svém životě, o své rodinné firmě, jeho oči se rozzářily a byl to zase ten Vláďa, který měl odjakživa blízko ke kamarádství, dobrým skutkům i k nevinným klukovským lumpárnám. Vždy byl velmi skromný, a to mu zůstalo.

• V úvodu bych měla říci, že máš vlastní autoservis v Chotouni u Jílového u Prahy. Autoservis, který nese tvé jméno. Je to vlastně splnění tvého klukovského snu, kterého jsi dosáhl svou vůlí, pílí, vytrvalostí. Už od školních let tě bavilo všechno, co se týkalo auťáků. Ale od lásky k autům až k prosperujícímu soukromému autoservisu vedla určitě cestička klikatá…

Vyučil jsem se tesařem a začal pracovat u Vodních staveb. Tam si mne všiml jeden pan profesor a promluvil s mými rodiči, abych zkusil průmyslovou školu. Začal jsem večerně studovat. To mi bylo osmnáct, do toho jsem se oženil, narodila se nám první dcera. Měli jsme byt v Chotouni. Pracoval jsem jako stavitel v místním JZD, ale pořád jsem toužil zkusit něco samostatného. Snil jsem o tom, že budu mít svůj vlastní autoservis. Zatím to bylo mým velkým koníčkem. Opravoval jsem auta svým známým a přátelům v malé garáži. Pak přišla sametová revoluce a otevřely se nové možnosti. A já tu svoji příležitost pevně chytil za pačesy. Přestěhovali jsme se do malého domku, ten jsem začal předělávat a postupně zvětšovat. To víš, už jsme měli dvě dcerky a třetí dítě na cestě. Kousek pod naším domem jsem postavil první dvougaráž, základ budoucího podniku.

• ... Všechno dobře dopadlo a vznikl AUTOSERVIS ČERVENKA. Vzpomínáš si na svého prvního oficiálního zákazníka?
To si pamatuji přesně. Firma byla zapsána v roce 1990. Tím prvním oficiálním zákazníkem byl místní pan učitel, starý vážený pán. Potřeboval přelakovat svého žlutého žigulíka 2101 na červeno.

• Co bylo nejtěžší při rozjezdu vlastní firmy? Měl jsi nějaké zkušenosti, mohl ses s někým poradit?
Co bylo nejtěžší? Všechno (smích). Vlastně nebyl nikdo, kdo by mi mohl poradit. Já měl hlavně ohromnou chuť do toho jít. O zákazníky jsem nouzi neměl. Přišel jeden, byl spokojený, a řekl to dalšímu… To byla asi ta nejlepší reklama.

• To ale chtělo spoustu odvahy se takhle pustit do podnikání.
Kuráž jsem měl. Mnoho lidí mne od mého záměru zrazovalo, ale já si šel za svým. Moje žena mne od začátku podporovala. Stíhala všechno. Děti, domácnost, stavbu, zahradu i začínající rodinnou firmu. Nebýt jí, nedokázal bych to. Když mi nečekaně velice brzy zemřeli oba rodiče, ještě více to naši rodinu semknulo dohromady. Spolehnout se jeden na druhého, být mu oporou, nablízku, to je v životě nesmírně důležité.

• Člověk nerad mluví o svých neúspěších, ale přesto se zeptám: Stalo se ti někdy, že sis s něčím opravdu nevěděl rady? Že se ti někdy něco nepovedlo?
No jasně, to se stává průběžně, zkazit se dá úplně všechno. Vždycky. Ale zjistil jsem, že na každý průšvih už někdo něco vynalezl, protože se podobný malér stal někomu už přede mnou. A z toho se dá vycházet. Každou chybu můžeš opravit a dát do pořádku.

• Na co jsi obzvláště pyšný?
Na svoji rodinu. A pak taky, že jsem autoservis dotvořil až do dnešní podoby. Shrnul bych to do věty: Život, který žiju, žiju rád.

• Staň se teď na chvilku naším průvodcem a proveď nás po svém podniku…
Velice rád. Vstupujeme do přijímací kanceláře, za ní je kuchyňka. V další hale se dělá mechanika, tady za dveřmi lakovací box – z toho mám obzvlášť radost. Zde je klempírna, a teď půjdeme do místnosti, kde se míchají barvy. Je to vlastně chemická laboratoř. Představ si, že tady můžeme namíchat 100 000 odstínů! A támhle vzadu jsou původní prostory - zde bývala první kancelář, to už jsou jen vzpomínky... Já nějak byl vždycky ve správný čas na správném místě. Tak jsem se „náhodou“ vždy dozvěděl o nových technologiích, postupech, strojích – vidíš, tady je zbrusu nový přístroj na plnění klimatizace.

• Když vidím tvoje upracované ruce, je mi jasné, že nechodíš po svém autoservisu ve světlém obleku, s rukama v kapsách. Kdo všechno se na práci ve tvé firmě podílí, co kdo dělá?
Nikdy jsem si na pana majitele nehrál. Jsem pořád tím obyčejným klukem, který je lakýrníkem, mechanikem a Ferdou Mravencem současně. Mým pracovním oblekem jsou klasické montérky.
V autoservisu ještě pracuje moje žena, obě dcery, zeťák, a jeden šikovný mladý mechanik. Taky Vládík, náš 18letý syn, už hodně vypomůže.

• Tvůj autoservis je tedy rodinnou firmou. Vím, že máš tři dospělé děti (dvě dcery a syna) – jak se ti podařilo zapojit něžné pohlaví do oblasti, která je přece jen bližší klukům?
Já ani nevím (smích). Ale vypadá to, že je to všechny baví. Děvčata se starají hlavně o papírování – objednávky, účetnictví, mzdy. Taky hodně jezdí - jako asistenční služba nebo třeba pro náhradní díly. Zkrátka, co je potřeba.

• Co všechno autoservis ČERVENKA může nabídnout?
Opravy automobilů všech značek. Mechanické, klempířské a lakýrnické práce, generální opravy, servis pro klimatizace, pneuservis, geometrii kol, mytí aut, ruční čištění interiéru, odvozní servis – všechno je podrobně popsáno na našich webových stránkách: www.autoserviscervenka.cz. Co dál? Používáme nejmodernější lakovací technologii na vozy BMW. Pojištěná havarovaná auta opravujeme zdarma. Platba za opravu vozidla probíhá pouze a výlučně mezi naším autoservisem a pojišťovnou. Jsme smluvními partnery těchto pojišťoven: Česká pojišťovna, a. s., Generali poj. a. s., Allianz poj., a. s., Triglav poj. a. s., Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.

• Jaký máš vztah ke starým autům?
Před časem jsem opravoval jednoho veterána – a užíval jsem si to. Hmmmm, nádherná práce. Ale náročná. Kdyby tak na to bylo více času, to bych si hrál se všemi těmi šroubečky a dílečky, a blýskal bych to až do skla...

• Čím se váš rodinný podnik liší od jiných autoservisů?
Slušností, individuálním přístupem, rozumnými cenami. Tím, že přijímajícím technikem je moje žena nebo některá z dcer. To přece mluví za všechno (smích). Naší snahou je vždy vyhovět přání zákazníka. Dodržet, co jsme slíbili, a být stále poctiví.

• Kdybys měl vymyslet slogan pro svůj autoservis...
Autoservis se vším všudy, Se vším, co k němu patří.

• Jaké máš plány do budoucna?
Dům jsem postavil, syna zplodil, pár stromů taky zasadil, tak beru život, jaký je a co přinese.
V téhle branži je pořád něco nového. Tak snad, abych s tím držel krok, aby nám šla práce pěkně od ruky a dařilo se nám i nadále. Mým přáním je, aby náš autoservis byl i nadále zárukou kvality, která je, podle mého názoru, důležitější než kvantita.

• Kovářova kobyla chodí bosa – jaké auto má vedoucí a zároveň majitel autoservisu?
Máme jednu společnou firemní Oktávku – vzhledem k mému příjmení je samozřejmě červená.

• Jak se ti daří spojit život pracovní s rodinným, soukromým?
Je to náš jeden společný život. Nerozlišujeme to. V dílně řešíme třeba přílohu k obědu a u televize novou zásilku autolaků.

• I když vím, že máte krásné manželství, nelezete si se ženou někdy na nervy?
(smích) Já jí ano, ona mně NIKDY!

• Teď ti dám jeden rychlotest. Řeknu slovo a ty odpovíš, co se ti vybaví:

Náhradní díly: Hrůza. Miliony druhů, každá značka auta vyžaduje něco jiného.
Pracovní doba: Od nevidím do nevidím, neboli neomezená.
Vnoučata: Moje tři malá obrovská potěšení
Volný čas: Co to je?
Jídlo: Miluji maso všeho druhu. Uzené, grilované. Zelenina mi nevadí. Jenom rýžový nákyp už od vojny nesnáším.
Ryby: Ryby mám rád a ony mne. Pro kapry jezdíme do jižních Čech, hlavně když je období výlovů. Ryby mi chutnají. Co se týká jejich lásky ke mně, ta vyplývá z toho, že sice chodím na Sázavu „na ryby“, ale většinou u řeky tak dlouho relaxuji, až usnu, a ryby mají klídek. Takže se na moje návštěvy musí přímo těšit.
Pití: Pár šálků kávy denně. Víno málo, tvrdý alkohol už vůbec ne. Pivo občas. Souvisí to s tím, že vlastně musím být stále připraven, že někdo zavolá a bude potřebovat služby našeho autoservisu.
Přátelé a příbuzní: Příbuzných spousty, často se scházíme. Hodně držíme pospolu. Pravých přátel mám jen několik, ale o to více si jich vážím.
Zahrada: Hodně práce a troška relaxace.
Zvířata: Dva psi (90kilový novofunlanďan Kim a fenka německého ovčáka Kelly, zvaná Kelišová), tři kočky, rybky v jezírku. Občas tady fungujeme jako zvířecí první pomoc či přestupná stanice pro opuštěná či raněná zvířata.
Ty a počítač: Moc spolu nekamarádíme. Není čas a trpělivost.
Romantika: Jsem romantik, ale kytky ženě nenosím. Láska se nedá měřit na množství kytek. Ta se musí cítit. Tady, u srdce.
Chotouň: Tady jsem doma. Mám to tu rád.

• Co ti udělalo v poslední době největší radost?
Narození mého třetího vnoučete.

• Znáš naše internetové Pozitivní noviny? Jak se ti líbí? Jednou jsi říkal, že o Pozitivních novinách mluvili i v rozhlase…
Pozitivní noviny znám, ale, jak už jsem říkal, nemám bohužel moc času. Ale moje žena nebo dcery, které s počítačem pracují, si na stránky Pozitivních novin občas chodí pro pohlazení po dušičce. A podávají mi zprávy. Takže vím, kdy jsi co pěkného zase napsala. Jo, jak ses zmínila o tom rozhlase, tak před časem na stanici Praha 2 někdo vzpomínal, že když je otrávený a smutný ze všech těch zpráv a bulvárů, otevře si internetové Pozitivní noviny – a hned je mu dobře.

• Prosím tě, Vladimíre, mohl bys našim čtenářům prozradit recept na tvůj vyhlášený vánoční guláš?
Vánočního gulášku se ti zachtělo? No dobře. Vánoční se mu říká jenom proto, že ho holkám vařím pouze na Vánoce. Recept: 1 kg libového hovězího a 1 kg vepřové kýty nakrájet na větší kostky, osmahnout pět cibulí a maso na nich podusit - bez pokličky a bez podlévání. Lehce podlít worchestrem, zakapat sojovou omáčkou a dusit dál. Ve druhém kastrolu zpěnit dvě cibule, přidat sklenici propláchnutého bílého, kysaného zelí a té cibulce zase podusit. Otevřít 2 konzervy fazolí v tomatě a 2 konzervy kukuřice, scedit a nalít vše do toho zelí. Dále přidat půlku jemného kečupu a za stálého míchání povařit. Když je maso měkké, slít oba kastroly dohromady, přidat masox, zamíchat a nechat přejít varem. Osolit, opepřit a podávat s lehce opečenou vekou. S úspěchem vyzkoušeno na mnoha obyvatelích Chotouně.

• Milý Vláďo, moc ti děkuji za opravdu příjemný rozhovor. Vaše rodinná soudržnost je v současné době už velkou vzácností. Přeji ti a celé rodině hodně zdraví, štěstí a pohody. Ať se všechno daří.
Díky, Jitko, a nápodobně. A můžu ještě něco říct na závěr?

• Prosím....
Víš, rád se v životě řídím heslem: „Když můžu, pomůžu.“ Naše rodina přispívá na smysluplné charitativní akce a projekty (Fond ohrožených dětí, projekt Paraple, podpora opuštěných zvířat v útulcích, podpora zvířat v ZOO, příspěvek na výstavbu školy v Africe apod.). Myslím, že Pozitivní noviny mají ohromný význam v tom, že šíří radost a pohodu. Je chvályhodné, že něco takového existuje a nabaluje na sebe další dobré a kvalitní projekty, které rozhodně stojí za to podporovat. Pošlu proto jako sponzorský dar na konto Pozitivních novin 2000 Kč.

• Dva tisíce korun? No to je úžasné, tím jsi mi vyrazil dech… Na to se snad dá jen říci, že tvoje dobré skutky mluví za vše. Moc a moc ti děkuji, nejen jménem svým, ale především jménem celých Pozitivních novin.

(Vláďa se místo odpovědi jen krásně usmál…)

 Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 11. 11. 2008 | Foto © Jitka Dolejšová